Říkejte mi třeba Lucy...
Patřím mezi lidi, co si rádi píšou deník, ale propadla bych se hambou, kdyby ho někdo našel, takže jsem zvolila tuhle cestu :) Nejsem v blogování žádný nováček, ale chci začít úplně nově...hlavně anonymně.
Tenhle blog bude o mé cestě za skvělou postavou a o mé proměně. Víte...nejhorší na tom všem je, že už jsem téměř vysněnou postavu měla...dva roky zpátky, ale všechno jsem podělala a skoro všechno se mi vrátilo zpátky. Byla jsem už fakt spokojená sama se sebou, ale přišli hrozný nerváky a já skoro všechno nabrala zpět. Na úplném začátku jsem měla téměř 80 kg a to jsem fakt při své výšce vypadala jako prasnice!!! Zhubla jsem až na 58 kg a cítila jsem se naprosto skvěle! Na začátku roku 2013, kdy jsem potkala svého současného přítele jsem vážila nějakých 64 kg a tolik jsem vážila až do léta. Teď jsem ale po delší době stoupla na váhu a fakt jsem se zhrozila!!! Udělalo se mi špatně samotný ze sebe, když jsem tam viděla číslo 72,4! Jak jsem to mohla znovu nechat zajít tak daleko??? Okamžitě jsem najela na režim, který jsem dodržovala i dříve a začala jsem opět cvičit. Po 3 dnech už mám 71 kg a postupně to jde dolů. Vím, že se mi to teď podaří...MUSÍ! K Vánocům jsem si přála nějaký přístroj na cvičení a můj miláček mi pořídil běhací pás, po kterém jsem tolik toužila. Teď už se nemůžu vymlouvat na špatný počasí jako pokaždý předtím. V zápětí jsem taky zjistila, jak odstrašující mám fyzičku a z toho hned plynulo mé další předsevzetí: PŘESTAT KOUŘIT!!! Nekouřím sice moc, ale právě proto pro mě bude jednodušší s tím okamžitě seknout.
Nechci se jako minulé léto neustále zahalovat do osušky a nemoct jít v plavkách bez toho, aniž bych si přes sebe nepřehodila aspoň nějaké šaty. Chci se konečně hrdě promenádovat po pláži. Víte, kolikrát mám hrozný myšlenky...mám skvělého přítele, kterého by chtěla snad každá v okolí...říkám si, proč je se mnou, když by mohl mít nějakou hubenější... Vím, že je to kravina takhle přemýšlet,ale prostě občas takové myšlenky mám :-( Chci být hrdá sama na sebe a chci aby byl na mě hrdý i on.
Víte, asi bych měla být šťastná...dokončila jsem VŠ, mám skvělou práci, která mě baví, nejlepšího chlapa na světe, kterej mi denně různými maličkostmi dokazuje jak mě miluje, začali jsme spolu bydlet, atd... ale nějaká vnitřní část mě neustále pláče. Je to tím, že ačkoliv jsem spokojená se svým životem, tak nejsem spokojená sama se sebou. Připadám si neschopná, když prostě nedokážu odolat blbý čokoládě, sladkému pečivu nebo slazeným limonádám jako je Coca Cola, Fanta nebo Sprite. To jsou moje největší slabosti a vím, že se jich budu muset vzdát.
Včera jsem se o tom začala bavit s přítelem...ten mi taky řekl, že od nového roku přestává kouřit a začíná zase cvičit. Já začala tak opatrně povídat o tom, že mám pár kilo nahoře od doby co jsme se poznali a prosila ho, ať mě neustále nezve na večeře, protože to je pro mě ten největší zabiják. Řekla jsem mu, že v létě jsem měla 64 kg a on na to...no a to teď máš asi tak o 5-6 kg víc, viď? FUCK! V hlavě mi začalo všechno křičet....do háje, to to jde tak poznat??? Sakra, i on si toho všimnul :-( a zatímco jsem chtěla brečet jsem jen potichu řekla: "Přesně jsi to trefil". Když jsem mu řekla o svém plánu, že zhubnu na 54-55 kg, tak mi jen řekl: "Broučku prosím tě, tohle už jsem od tebe slyšel v létě...vy ženský jste všechny stejný, jenom o tom mluvíte". Když pak ještě dodal, že si můžu podat ruku s jeho bejvalkou, tak mě to fakt nasralo!! Ona je totiž ten typ, že o tom fakt jenom neustále kecá, ale nic pro to nikdy neudělala a akorát dál kynula! Tak jsem mu vyčítavě řekla, ať mě laskavě s nikým nesrovnává, protože narozdíl od ní jsem to já už jednou dokázala...a poslala jsem ho do háje. Asi pochopil, že přestřelil a pak byl na mě jak med...dokonce mi ráno v posteli udělal masáž :)
No každopádně...mě to hrozně nakoplo...pořád mi v hlavě zní ta jeho věta! Sice bych ho za to zabila, ale na druhou stranu...asi jsem to potřebovala slyšet!
Takže s hlavou vztyčenou DO TOHO!!!
